Sklářství hrálo na Šumavě významnou roli. Sklo se zde vyrábělo již ve 2.pol. 13. st. Šumava byla k výrobě skla přímo předurčena díky zásobám dřeva. To bylo potřeba nejen k topení, ale i k výrobě sklářské suroviny potaše. Za dobu více než šesti století zde vzniklo na 120 skláren a sklárniček. Vyrábělo se zde jak užitkové sklo (např. lahve), tak i zrcadla, ale i dekorační a umělecké předměty té nejvyšší kvality. Jde především o secesní sklo. Vedoucí místo v jeho výrobě zaujímala sklárna v Klášterském Mlýně u Rejštejna. V 1. pol. devadesátých let 1í. st. se zde úspěšně experimentovalo s tzv. irisy, které pak charakterizují produkce této sklárny v secesi kolem roku 1900. Irisy jsou tenké vrstvičky na povrchu skla, vytvořené z drobných částic, které mají schopnost interferenčního lomu světelného paprsku a vytvářejí na skle duhově třpytný efekt. Díky vynikajícím schopnostem sklářských mistrů byla klášterskomlýnská sklárna schopna během velmi krátké doby rozpracovat nové postupy do řady variant – např. motýlí iris.