Tímto názvem je označován svah dobře viditelný z Kašperských Hor. Neobvyklý název souvisí s dříve v kraji rozšířeným sklářstvím, kdy jednou ze surovin pro výrob byl tzv. flus(z němčiny),nebo také potaš. Podle děděných receptur se v nejstřeženější místnosti sklářské hutě „šmelcovně“ míchal potaš s prachovým pískem, vápnem, arsenikem a dalšími přísadami. V okolí se nacházelo několik sklářských hutí. Ve středověkém Království českém se sklářství vyvíjelo v závislosti na ekonomických a kulturních změnách. Hlavními odběrateli okenního, stolního a dalšího skla se stala především města, kláštery a šlechtická sídla. Nejstarší české sklárny pocházejí z 2. poloviny 13. století. Zatím nejstarší nepřímý doklad o sklářské výrobě na Šumavě pochází z r. 1348.