Pro hospodářský život středověké Evropy měl dalekosáhlý význam rok 1252, kdy největší obchodní středisko Itálie – město Florencie – začalo vydávat svou proslulou minci, zvanou florén, z čistého zlata, o neměnné váze 3,53 g. Podle městského znaku měla na líci lilii a na rubu obraz sv. Jana Křtitele. Tím, že florény byly z drahého ryzího kovu, nepodléhaly znehodnocení jako peníze stříbrné a vyznačovaly se proto téměř neomezenou platností a trvalým uchováním hodnoty. Zlaté florény se tak staly vzorovou a nejstabilnější měnou tehdejší Evropy. Netrvalo dlouho, když po Florencii začalo razit zlatou minci další významné italské město – Benátky. Právě v době, kdy cena zlata vysoko stoupla, v roce 1325, zahájil ražbu zlatých mincí, jako první ve střední Evropě, český král Jan Lucemburský. Bylo to ekonomicky zvlášť příznivé období, které nabízelo zhodnocení zlata z českých dolů a rýžovišť.